MOJE CESTA KE ZDRAVÍ, MOJE CESTA K FitPainFree

Celý život sportuji, pracuji v oblasti sportu a vzdělávání. Je to můj život a mám to ráda.

Z domova jsem měla zafixované, že „bez práce nejsou koláče, když nemůžeš-přidej“ atd. A tak pro mne bylo normální tvrdě pracovat. Pracovala jsem 12-16 hodin denně / 355-360 dnů v roce, a to cca 15 let. A nechápala jsem, proč mne ostatní vidí jako tvrdou, nepřístupnou, abnormálně výkonnou a rychlou.

Lektorovala jsem, měla jsem známé fitko a sportovní klub, vychovala jsem trojnásobné mistryně světa, školila jsem lektory, trenéry, fyzioterapeuty, učitele, psala metodické matriály, organizovala závody, rozhodovala a byla tam spousta dalších činností.  Nechlubím se, jen to musím vyjmenovat, aby bylo jasné, že to, co přišlo, muselo zákonitě přijít. Teď už to vím, ale tenkrát jsem to nevěděla. Ptáte se -  kdy jsem žila? No nežila, pouze pracovala. Fitko bylo skvělé, ale malé. A tak se vynořil sen – mít mnohem větší fitko. Velký úvěr, přestavba fitka, všechno zvládnu, síly a elánu mám na rozdávání…. ale postupně přišly také problémy před vlastní realizací a posun termínu otevření o ½ roku. To znamená ½ roku bez příjmu. Nevadí, to dám!

A co rodina? Jak ta to zvládala? Já jsem se o ní ještě nezmínila? No to víte, práce – ta byla přece na prvním místě… Myslela jsem si, že je vše v pořádku – jak naivní!

Fitko bylo otevřeno v tu nejnevhodnější dobu – na jaře, když se klienti koukají, že by šli ven. A tam to začalo. Přišlo nečekané. Moje tělo mne zradilo. Ale opravdu mne zradilo? Naše tělo je neuvěřitelně moudré. Je chytřejší, než si myslíme. Nenechá nás, abychom ho zničili. Dává nám bolestí najevo, že jedeme přes čáru. Ale slyšíme ho? Umíme ho poslouchat? Já jsem to rozhodně neslyšela.

Začala mne bolet ramena – a to tak, že jsem nemohla bolestí spát, nemohla se učesat, obléct, upažit. To znamenalo, že jsem nemohla trénovat ani lektorovat. Prostě jsem nemohla dělat svou práci. Byl to šok. Do toho velké starosti s fitkem, provozem, splácením úvěru, problémy v rodině….  Musela jsme na ½ roku přestat úplně cvičit.  Když jsem konečně zase začala – po dvou měsících opět konec, opět obrovské bolesti.  A to celé několikrát dokola. Musím říct, že v léčení žádné velké pokroky. Nikdo nedokázal pomoct a úplně mne zbavit bolestí. Jak dlouho to trvalo? Pět let! Nejhorší bylo, že každá naděje na uzdravení skončila nezdarem. Nechápala jsem, proč se bolestí nemůžu zbavit! Jak to, že mi lékaři ani fyzio nepomohou? A proč od toho po určité době dává každý ruce pryč? Tak jak si mám pomoct? No a do toho odchod z domova, rozvod, ve fitku boj o každý den a korunu, o přežití. Všechno stálo spoustu sil. A stále ty bolesti!!! Žádná pomoc. Beznaděj.

Hledala jsem pomoc, nevzdávala se, doufala. V hodině dvanácté se stalo něco, co jsem opravdu nečekala. Nevím, čím jsem si to zasloužila, ale pomoc se nakonec našla. Nebyla to vlastně jen pomoc – byl to největší dar v rámci mého profesního života, jaký jsem kdy dostala. Děkuji za něho každý den, protože tento dar postupně přinesl velké změny u mne samotné a postupně i zlepšování vztahů s mými dětmi. Děkuji. Ale to je jiný příběh…

Co se stalo? Kdo mi pomohl? Jednoho dne jsem na internetu viděla videu o Libě Plačkové. Je to Češka, která žije již 40 let v USA. Pracuje jako kondiční a osobní trenérka a starala se mimo jiné o mnoho sportovních hvězd Kalifornie i celých Spojených států. Mluvila o jednoduchém cvičení, které dokáže člověka zbavit bolestí i když je má už roky. To mne zaujalo. Řekla jsem si, že pokud to, co říká, opravdu funguje, pak to chci vyzkoušet. Chci to znát a umět, protože to je moje poslední naděje na vyléčení. A tak jsem další den paní Libě napsala, že pracuji ve stejném oboru a informace, které říká, mne zaujaly. Naučila by mne metodu a můžu se dozvědět víc?  Za pár dnů Liba napsala, že se o svoje znalosti se mnou ráda podělí, ať přijedu, že budu mít i krásnou dovolenou, protože žije v San Diegu. Začala jsem plánovat cestu a vesmír se spojil v můj prospěch. Přišly výborné pracovní nabídky a s nimi nečekané finance, ve fitku jsem už měla asistentku, takže jsem opravdu mohla odjet. Tři měsíce po mém prvním emailu do USA jsem sbalila kufr a sedla do letadla. Bylo to tak jednoduché! Bylo to tak neuvěřitelné!

Každý den po čtyři týdny jsem byla přítomná na skupinových lekcích, kde jsem sama cvičila a také na individuálních lekcích, které měla Liba se svými klienty. Pozorovala jsem je, učila se, vnímala používání známých cviků v nových souvislostech a učila se nové cviky, studovala, konzultovala s Libou. Setkala jsem se s klienty, kteří měli před operací kyčlí a díky cvičení na ni nemuseli jít. Potkala jsem ty, kteří měli po nejrůznějších operacích a i přes lékařskou péči měli stále zdravotní problémy, které po cvičení u Liby přestaly. Viděla jsem sportovce, kteří díky daným cvikům provozovali sport na profesionální úrovni déle, než ostatní, protože jejich tělo bylo lépe připravené. Bolesti zad, nohy do „O“, nohy do „X“, bolesti kyčlí, kvůli kterým se nedá spát, bolesti kolenou, bolesti ramen atd. – to vše jde při správné diagnostice a nastavení vhodných cviků poměrně rychle napravit. Tělo se správně protáhne a posílí, jednotlivé klouby a části těla zaujmou správnou pozici vůči sobě, bolesti mizí… a je to! Je to tak jednoduché, tak účinné. Všechno je to o pravidelném cvičení, které však může trvat třeba jen 10 minut denně. Jen pro upřesnění – mluvím o lidech v rozmezí 10 – 85 let.

 

Já sama jsem začala dělat cviky, které jsem si několik let kvůli bolestem netroufla cvičit. Vždycky jsem věděla, že cvičením se dá hodně napravit. Ale teď jsem místy nechápala. Moje bolesti ramen, které jsem si poctivě, aktivně, s velkou odpovědností a nasazením léčila pět let a které doma velmi, ale velmi pomalu ustupovaly, po třech dnech v San Diegu zmizely. A Liba mi předávala svoje znalosti a vědomosti v plném rozsahu, nic nezatajovala, na všechny otázky odpovídala. Byla prostě úžasná. Velice brzy jsme zjistily, že jsme naladěny na stejnou notu – odborně i lidsky. Tuhle studijní cestu do San Diega zopakovala ještě dvakrát – učila se, nasávala vědomosti, pracovala na jedinečné aplikaci, ve které jsou všechny cviky popsané a vyfocené.

 

Za ten první měsíc v San Diegu jsem dostala mnohem víc, než jsem si představovala. Nesmírně mne to všechno posílilo, otevřelo oči a posunulo. Hned po návratu jsem vše, co jsem se naučila a pochopila, začala používat v praxi pro sebe a moje klienty – od dětí po seniory. Že to funguje, jsem věděla už tam, ale doma mne znovu a znovu překvapovalo, jak lehce a snadno lze vše aplikovat. Jak rychle se dokáže tělo aktivním přístupem, tj. pravidelným cvičením srovnat a zbavit bolesti (a tím i prášků, které prostě bolest jen potlačí, ale příčina zůstane). 

 

Začala jsem mít s novou metodou neuvěřitelné výsledky. A navíc - obrovskou radost z toho, že dokážu svým klientům pomoct  víc, než dřív. Například když se paní, která má dlouhodobé bolesti v ramenou, nemůže vyspat a po pár dnech cvičení mi nadšená zavolá, že se konečně vyspala! Ano, dostala jsem neočekávaný dar. Pochopila jsem, že tohle je můj život. Mít další mistry světa? K čemu? Vyvést někoho z bolestí je mnohem víc. Proto jsem zde. A proto ty moje bolesti. Kdyby jich nebylo, nikdy bych tuto metodu cvičení – metodu FitPainFree neobjevila.

 

V porovnání s tím, co jsem zažívala s klienty při cvičení FitPainFree, bylo najednou fitko, klub, školicí akademie a vše ostatní jako těžká šedá koule na noze. Můj sen mi už nepřinášel radost, byla jsem z něho k smrti unavená, nedával mi smysl. A tak jsem se s ním rozloučila a po sedmi létech provozu jsem nové fitko zavřela. A nejen to. Ukončila jsem vše, co mi bralo energii - přestala jsem trénovat, rozhodovat, organizovat, školit tisíc věcí atd. Přiznávám, bála jsem se, ale přitom jsem věděla, že to mám udělat, že to musím udělat, abych přežila.

 

A také abych konečně udělala to, co se mi do té doby nepodařilo. Abych zúročila všechny svoje znalost a vědomosti a to vše skrze FitPainFree.  Věděla jsem, že zase budu cvičit. Zase budu školit, psát metodické materiály, předávat dalším to, co znám a budu tím propagovat skvělou metodu. Budu dělat jen jednu věc a ničím se nenechám odvést z této cesty. Protože toto je moje cesta. Cesta FitPainFree.